hraběnka Elizabeth

Příběhy hraběnky Elizabeth

Začalo to tím, že mě otec poslal do školy pro hraběnky. Stále mě tu sekýrují. Ani dortíček si nesmím podat sama. A o to mi jde!
Nechci být vychovanou paničkou, kterou mě chtějí mít. Ale dá se to nějak ovlivnit? Za své vychování nemohu. 
Chtějí ze mě mít hraběnku, která se chová podle etikety a je nóbl. Já taková být nechci. Proč mě sem posílal?

Někdo klepe na dveře. "Ano?" Otevírá se okno a vchází sluha, protože příšel z balkónu. "Co si přejete, Luisi?" "Připravte se na odpolední vycházku do parku. A žádné lotroviny, slečno Elizabeth." "Vím, pane." Sluha odchází na balkón a ještě se mi ukloní. Já svou hlavu musím sklonit také. "Přijdu pro Vás o půl druhé, slečno." "Ano, přijďte." Na vycházku si vezmu svůj kožich. Mám vše v oranžové barvě, protože oranžová je má nejoblíbenější barva. Všechny hraběnky tu mají "svou" barvu a jinou nenosí.
Je půl druhé a já již očekávám Luise. Nosí takovou tu paruku, tu nosí i madam, která nás vyučuje. Bohužel s námi chodí do parku! Musíme kráčet vznešeně a svým kamarádkám můžu jen vykat.

Opět někdo klepe, je to má kamarádka Julia. "Elizabeth, pojďte už! Čekáme jen na Vás." Skloním hlavu a jako slušná hraběnka odcházím ven z budovy.
"Tak půjdeme?" ptá se nás madam. "Ovšem, madam," usmívá se Victorie.
Vykročili jsme. Madam jde první, za ní Victorie s Juliou a jako poslední jdeme my. Vanessa a já. Madam nám vykládá něco o přírodě, ale já to stejně neposlouchám a Vanessa také ne, protože si vyprávíme legrační historky. Moc se jim smějeme. Madam se otočila, a tak se Vanessa rychle přestala smát. "Hraběnko Vanesso! Čemu se smějete? Snad ne mému výkladu." Vanessa se zajíká. "Příště se Vás na to zeptám, slečno. Jsem zvědavá, jak to budete umět." "Ano, madam." Pokračujeme ve vycházce a madam opět vypráví. Už dáváme pozor.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ