Vyšívání
Když jsme se vrátili do svých pokojů, byla nám strašná zima, a tak jsme se zase rychle sešly u krbu. Ten máme v krásné společenské místnosti, která je plná kožešin a sušených květin. Scházíme se tu často, protože si u krbu předčítáme. Přichází madam.
"Slečny!" tleská. "Uklidněte se prosím. Budeme vyšívat." Pohlédnu na Vanessu a ona se na mě otráveně podívá, protože vyšívání nenávidíme. Nakonec mi to šlo! Vyšila jsem, ale nemyslete si, že jsem ji stihla udělat za tu jednu hodinu! Musela jsem jí vyšívat čtyři hodiny, samozřejmě ne v kuse.
Madam se zvedla. "Ukažte mi to slečno Victorie." Natahuje ruku po jejím vyšívání. "Ale..." Madam se na ní přísně podívala a Victorie jí vyšívání poslušně podala.
"Hm, pěkné. Victorie? To jste dělala sama? Myslela jsem, že Vám vyšívání nejde." Victorie se červená, protože to sama nedělala. Dělala jsem jí to já, když madam na chvíli odešla, asi je to poznat, bohužel. "Ale ne madam, to bych si nikdy nedovolila." "No, o tom bych diskutovala. Vůbec Vám nevěřím, slečno Victorie!"
Zvedám se, abych zasáhla. Je mi Victorie líto, madam si na ní dokonale smlsla. "Madam, je již pět hodin a myslím, že slečny jsou již unavené a já mám hlad." Madam na mě překvapeně mrkla. "Promiňte slečny. Zapomněla jsem, že o páté je čaj a sušenky." Zvedly jsme se a postupně jsme se začaly vytrácet do svých pokojů, abychom se na svačinu řádně učesaly a oblékly.